Všechno začalo
v pátek na Hlavasu, odkud jsme vyrazili do vesničky Jestřebice. První problém
nastal po vystoupení z vlaku, když jsme zjistili, že autobus, který měl podle
internetového jízdního řádu navazovat na vlak tak nečiní a zastávkou (mimochodem
vzdálenou asi 1,5 km od zastávky vlakové) projíždí asi pět minut před příjezdem
vlaku. Nu což, vyrazili jsme po svých a putovali nocí, dokud nás nohy nesly. První
noc jsme strávili ve stanech kdesi v lese, kde lišky dávají dobrou noc.
V sobotu odpoledne jsme konečně dorazili přes horu sv. Klimenta ke skále
Kozel, kde byl náš cíl. Poté co jsme okoukali jak lezou profíci jsme se do lezení
pustili po řádném proškolení i my a první odvážlivci se po chvíli dívali na
svět z ptačí perspektivy. Pro klid rodičů nutno říct, že z perspektivy
hodně malého ptáčka. Když se setmělo a na skálu už nebylo vidět, všichni
podstoupili malou zkoušku odvahy, když museli projít sami kouskem lesa u zříceniny
hradu Cimburk. Všichni důstojně obstáli, i když někteří s malou pomocí.
Neděle začala opět lezeckým výcvikem na druhé straně Kozla, kde už všichni lezli
skoro stejně jako výše zmínění profíci.
No a pak už byl čas na to vrátit se domů, takže jsme se sbalili a vyrazili na
vlak, který nás dovezl zpátky k našim postýlkám, na které jsme se všichni už
moc těšili.
