Kronika 5. PTO Modrý šíp

Sešlo se nás "spousty". Vzhledem k tomu, že po ránu bylo kolem nuly a celý předešlý týden pršelo a ani sobotní ráno to nevypadalo nejrůžověji byly o expedici mezi účastníky určité pochybnosti.
Nádraží ČD - doplnění zásob proběhlo hladce až na Buletinovo kafe za 18 Kč. To ještě netušil, že jízdné ČD 2. třída 45 km do Vyškova bude stát pouhých 64 Kč.
Cesta byla rychlá jak se sluší na rychlík, dokonce jsme si za tu cenu i sedli. Na vystoupení nám vlak i zastavil a venku začalo konečně poprchávat.
Prošli jsme parkem a v ostrém tempu uháněli za Vyškov. V Dědicích viděli muzeum rodinného divadla. Tedy dříve narození zde pamatují památník prvního dělnického prezidenta K.Gotwalda. Rodinný domek byl asi na svou dobu velké hospodářství. Za Hamiltony nám do cesty vstoupil neznámý indiánský kmen o minimálně patnácti týpíčkách. Naštěstí kmen nebyl nepřátelsky naladěn a více ho zajímalo doplňování paliva, ustájení koní a shánění něčeho na zub. Dokonce jeden rudoch s námi promluvil, ale byl dosti mlčenlivý. Hold velký bojovník - Howgh.
Prošli jsme Rychtářovem, nabrali nějaké to ovoce, a překročili vodstvo Malé Hané směrem na Ruprechtov. Zde jsme měli sraz s opozdilcem. Nejrychlejší vyrazil zjistit jak je to s větrným mlýnem na kopci. Tak zde začíná prohlídková sezóna až v říjnu, kdy končí pronájem budovy turistům k ubytování. Protože byl chládek, tak jsme také zvažovali možnost zde přespat, ale zjistili jsme, že nemáme drobná EURa, a tak jsme vyrazili ke "TŘEM SMRKŮM".
Došli jsme na území bývalé obce Vilémov, kde se nachází i tři smrky. Na to že mají 120 let tak jim zdraví celkem slouží. Nám poskytli svým hustým větvovým kryt pro klidnou, tichou, bezmračnou a mrazivou noc.
Kdo za tmy otevřel oči tak na něj skrz větve mrkali jiskřivé hvězdičky. Byli však i tací /Lucka/, kteří místo toho raději sledovali jak kdo chrápe. Ráno celá louka jiskřila od jinovatky, ale to už hřál ohýnek a sluníčko, které postupně zalilo celou louku. To byl čas pro fotografy amatéry. To se zas vyplácalo materiálu.
Již večer pamětníci Marek a Buletin provedli menší pátrání po tzv.Kamenačce - to prý má být malý domeček z kamení, kde se dříve tábořilo a děli prapodivné věci. Mělo to jen jednu vadu. Místo si pamatovali ze svých školních let a upřesňovali ho mobilní komunikaci z lesa do civilizace s dalším pamětníkem. Když už bylo tolik informací, tak začalo velké ranní pátrání. Medvěd mezi nejžhavější pátrače nepatřil, protože mu chodidlo signalizovalo, že už toho chození bylo dost. Podívat se na následky odvážil však až doma.
Les byl prosvícen sluncem, křižovatka byla jedna jako druhá a stejně tak cesty se všechny zdály správné. Několikrát již zazněla slova "poslední pokus", ale přeci jen se našel důvod podívat se ještě "jednou, podruhé, potřetí...", když tu náhle Marek, Lucka a Medvěd, který si lízal rány, uslyšeli od průzkumné dvojice něco jako "UÁáááá, uááá". Kamenačka nalezena. Buletin a Fučík stojí uprostřed "smetiště", tedy zbytků něčeho co mohlo být kdysi kameným domečkem. Smutek zalil srdce objevitelů. "To bych to radši nenašel".
A tak jsme se vypravili domů k Brnu. Po chvíli jsme však došli na rovnoběžnou kamennou cestu s rakoveckým údolím, která dle popisu správně vlnila terénem. Marek zavelel na zteč průzkumu. Po deseti minutách jsme stanuli na jedné z mnoha křižovatek ve vzrostlém bukovém lese a odobočili vlevo. Po pár metrech byla v Buletinových očích vidět radost malého kluka a všichni měli před sebou domeček z kamene. Objev to byl z našeho pohledu významnější než objev jeskyně lovce mamutů či egyptské vykopávky. Nic nám nezkazilo radost ani to, že domek již není volně přístupný a patří zdejšímu polesí namísto skautům.
Nyní hurá domů. Kam nás to ten Medvěd vede. Cesta do údolí konči u oplocenky, která se musí obcházet. Konečně stezka dolů. A tu náhle se před námi objevuje nečekané. Výhledová skála usazená asi dvě výšky vzrostlých borovic nad terénem. Další fotografická pauza. Čas pokročil. Zkracujeme trasu. Fučík vyhledává stezku do údolí, kam spíše padáme než jdeme. No bylo to v pohodě. Po značených i neznačených cestách k Junácké studánce a odtud nahoru do Bukovinky na oběd.
Zde dokončujeme plány naší cesty a rozhodnutí padlo - konec Křtiny - poutní kostel jak prosadil Fučík. Poté už nasadil svoje tempo a zmizel v dáli před námi.
Křtiny - ach to baroko. A autobus tady jezdí každou chvíli. Výstup na Hádech, protože je slunečno a větrno a proto budou daleké výhledy. Jo Alpy. Tak ty vidět nebyly, ale Měsíční hora, která už v dávnověku ukazovala cestu z Uher na Moravu byla vidět přes vzdálenost 42 km jako by byla u Brna a ne až na Pálavě.
Jo ještě závěrem. V plánu byly tři zříceniny. Jednu jsme v počáteční rychlosti minuli, druhou zkontrolovali a třetí jsme chtěli vynechat, protože to zase bylo jen "pár šutrů" na kopci, ale nakonec nám to nedalo. No bylo to taky jen pár šutrů, ale ta historie...

Medvěd

31. výprava 5. PTO Modrý šíp 6. 1. 2001

  Proběhla na tříkrálovou sobotu, kdy se měla uskutečnit ve znamení ”Pochodu ledovci Kordiller”. Počasí rozhodlo a byla silná obleva. Naštěstí po opuštění koryta Amazonky (Svratky) a vystoupání a vynošení zásob na hřeben Kohoutos se objevil ledovec a na něm stádo hladových kopytníků (muflonů), kteří neváhali a jali se pronásledovat naši expedici, ale jen do té chvíle než zjistili, že zde nic moc k snědku nebude. Poté se je část expedice jala pronásledovat. Asi i ona dostala hlad. Kopytníci se však ztratili v prostoru bez pokrývky sněhu. Poté následovalo překonání jednoho přítoku Amazonky s tím, že expedice zbloudila a našla cestu až přes haciendu Eliot. A odtud bylo již pohodové stoupání do oblasti Podkomoras Lesos, kde se cestou musely ukázat schopnosti expedic jakýmkoliv možným způsobem před domorodci uhájit nalezené věci a tyto dodat správci. V podstatě to byla rvačka o kus klacku, který se jedno z družstev snažilo donést na určité místo. Když se dobyl pramen bočního přítoku s názvem Ricardos studna, padlo na expedici přítmí a začala se objevovat mlha. Sestup do údolí Amazonky se děl za soustavného napadání zdivočelými kmeny pralesních indiánů. K citadele jsme došli až za záře jejích neónových poutačů. Tentokrát jsme byli velmi oslabeni a rádi jsme využili přítomnosti kamarádů z 20. PTO Kamarádi.
Další výprava se chystá 27. 1. 2001 do oblasti Lomababos, která těsně sousedí s metropolí a snad užijeme i plavky.Tedy pokud nebude oblast uzavřena amazonskými úřady.