Velké lyžování

  Jedinou výhodou vysvědčení pro děti asi je, že poskytuje i dva dny volna navíc, během kterých se rodiče uklidní, zatímco děti mohou odjet na hory. Odjížděli jsme s lyžemi z prosluněného Brna plni obav, zda bude Frenštátě sníh. Poté co jsme tam po třech hodinách dojeli, jsme zjistili, že sníh nejen je, ale i padá a padá. Ubytovali jsme se tedy v našem starém známém Domě dětí a mládeže ASTRA a v pátek se za stálého sněžení odebrali nejprve autobusem a pak sedačkovou lanovkou, na kterou se nejprve někteří museli naučit nasednout, na Pustevny. Lyžaři a snowboardisti se začali pilně věnovat svému umění, pěší a bobisti vyrazili na výlet, což byl ve čtyřiceti centimetrech nového prachového sněhu dost výkon. Běžkaři vyběhli do stopy, která jim bohužel cestou na Martinák vydržela pouze kilometr a pak už je stihl stejný osud jako pěší, neboť prošlapávat několik kilometrů stopu ve sněhu, není rozhodně předpokladem k rychlé jízdě a pilování elegantního stylu. Večer jsme si uvařili pořádné jídlo, protože polední balíček, polívka a čaj nám sportovcům v extrémních podmínkách rozhodně nestačí a pod vedením Medvěda se věnovali různým hrám. V sobotu jsme pak své výkony zopakovali, pouze s tím rozdílem, že přestalo sněžit, udělalo se hezky, takže běžkaři mohli konečně běžet, lyžaři pak svými obloučky ohromovat okolí a pěší s bobisty se zúčastnit přímo ve Frenštátě závodů na Bobech, kde důstojně reprezentovali Klub dobrodruhů i město Brno. Den skončil opět pořádným teplým jídlem, večerními hrami a kytarou a v neděli, už nám vzhledem k brzkému odjezdu zůstal pouze čas na návštěvu Frenštátských skokanských můstků, u jejichž úpatí jsme si ještě zahráli Indiánskou honičku ve sněhu a po obědě vyrazili na vlak do Brna, kde na naše svěřence čekali již klidní rodiče, kteří jim už vše odpustili a byli nakonec rádi, že se jim jejich dítka ve zdraví vrátila.