Jaké bylo
Opuštění planety Země
od Vyškova k Brnu 28. - 30. 9. 2001
fotky z akce najdete zde
Sešlo se nás "spousty". Vzhledem k tomu, že po ránu
bylo kolem nuly a celý předešlý týden pršelo a ani sobotní ráno to nevypadalo
nejrůžověji byly o expedici mezi účastníky určité pochybnosti.
Nádraží ČD - doplnění zásob proběhlo hladce až na Buletinovo kafe za 18 Kč. To
ještě netušil, že jízdné ČD 2. třída 45 km do Vyškova bude stát pouhých 64
Kč.
Cesta byla rychlá jak se sluší na rychlík, dokonce jsme si za tu cenu i sedli. Na
vystoupení nám vlak i zastavil a venku začalo konečně poprchávat.
Prošli jsme parkem a v ostrém tempu uháněli za Vyškov. V Dědicích viděli muzeum
rodinného divadla. Tedy dříve narození zde pamatují památník prvního dělnického
prezidenta K.Gotwalda. Rodinný domek byl asi na svou dobu velké hospodářství. Za
Hamiltony nám do cesty vstoupil neznámý indiánský kmen o minimálně patnácti
týpíčkách. Naštěstí kmen nebyl nepřátelsky naladěn a více ho zajímalo
doplňování paliva, ustájení koní a shánění něčeho na zub. Dokonce jeden rudoch
s námi promluvil, ale byl dosti mlčenlivý. Hold velký bojovník - Howgh.
Prošli jsme Rychtářovem, nabrali nějaké to ovoce, a překročili vodstvo Malé Hané
směrem na Ruprechtov. Zde jsme měli sraz s opozdilcem. Nejrychlejší vyrazil zjistit
jak je to s větrným mlýnem na kopci. Tak zde začíná prohlídková sezóna až v
říjnu, kdy končí pronájem budovy turistům k ubytování. Protože byl chládek, tak
jsme také zvažovali možnost zde přespat, ale zjistili jsme, že nemáme drobná EURa,
a tak jsme vyrazili ke "TŘEM SMRKŮM".
Došli jsme na území bývalé obce Vilémov, kde se nachází i tři smrky. Na to že
mají 120 let tak jim zdraví celkem slouží. Nám poskytli svým hustým větvovým kryt
pro klidnou, tichou, bezmračnou a mrazivou noc.
Kdo za tmy otevřel oči tak na něj skrz větve mrkali jiskřivé hvězdičky. Byli však
i tací /Lucka/, kteří místo toho raději sledovali jak kdo chrápe. Ráno celá louka
jiskřila od jinovatky, ale to už hřál ohýnek a sluníčko, které postupně zalilo
celou louku. To byl čas pro fotografy amatéry. To se zas vyplácalo materiálu.
Již večer pamětníci Marek a Buletin provedli menší pátrání po tzv.Kameňačce -
to prý má být malý domeček z kamení, kde se dříve tábořilo a děli prapodivné
věci. Mělo to jen jednu vadu. Místo si pamatovali ze svých školních let a
upřesňovali ho mobilní komunikaci z lesa do civilizace s dalším pamětníkem. Když
už bylo tolik informací, tak začalo velké ranní pátrání. Medvěd mezi
nejžhavější pátrače nepatřil, protože mu chodidlo signalizovalo, že už toho
chození bylo dost. Podívat se na následky odvážil však až doma.
Les byl prosvícen sluncem, křižovatka byla jedna jako druhá a stejně tak cesty se
všechny zdály správné. Několikrát již zazněla slova "poslední pokus",
ale přeci jen se našel důvod podívat se ještě "jednou, podruhé,
potřetí...", když tu náhle Marek, Lucka a Medvěd, který si lízal rány,
uslyšeli od průzkumné dvojice něco jako "UÁáááá, uááá". Kameňačka
nalezena. Buletin a Fučík stojí uprostřed "smetiště", tedy zbytků
něčeho co mohlo být kdysi kameným domečkem. Smutek zalil srdce objevitelů. "To
bych to radši nenašel".
A tak jsme se vypravili domů k Brnu. Po chvíli jsme však došli na rovnoběžnou
kamennou cestu s rakoveckým údolím, která dle popisu správně vlnila terénem. Marek
zavelel na zteč průzkumu. Po deseti minutách jsme stanuli na jedné z mnoha
křižovatek ve vzrostlém bukovém lese a odobočili vlevo. Po pár metrech byla v
Buletinových očích vidět radost malého kluka a všichni měli před sebou domeček z
kamene. Objev to byl z našeho pohledu významnější než objev jeskyně lovce mamutů
či egyptské vykopávky. Nic nám nezkazilo radost ani to, že domek již není volně
přístupný a patří zdejšímu polesí namísto skautům.
Nyní hurá domů. Kam nás to ten Medvěd vede. Cesta do údolí konči u oplocenky,
která se musí obcházet. Konečně stezka dolů. A tu náhle se před námi objevuje
nečekané. Výhledová skála usazená asi dvě výšky vzrostlých borovic nad terénem.
Další fotografická pauza. Čas pokročil. Zkracujeme trasu. Fučík vyhledává stezku
do údolí, kam spíše padáme než jdeme. No bylo to v pohodě. Po značených i
neznačených cestách k Junácké studánce a odtud nahoru do Bukovinky na oběd.
Zde dokončujeme plány naší cesty a rozhodnutí padlo - konec Křtiny - poutní kostel
jak prosadil Fučík. Poté už nasadil svoje tempo a zmizel v dáli před námi.
Křtiny - ach to baroko. A autobus tady jezdí každou chvíli. Výstup na Hádech,
protože je slunečno a větrno a proto budou daleké výhledy. Jo Alpy. Tak ty vidět
nebyly, ale Měsíční hora, která už v dávnověku ukazovala cestu z Uher na Moravu
byla vidět přes vzdálenost 42 km jako by byla u Brna a ne až na Pálavě.
Jo ještě závěrem. V plánu byly tři zříceniny. Jednu jsme v počáteční rychlosti
minuli, druhou zkontrolovali a třetí jsme chtěli vynechat, protože to zase bylo jen
"pár šutrů" na kopci, ale nakonec nám to nedalo. No bylo to taky jen pár
šutrů, ale ta historie...
Medvěd
|