okolí Rapotic 19.-20.10. 2002
Jen velmi málo odvážných Dobrodruhů se setkalo v sobotním ránu u
Hlavního nádraží. Odtud nás vláček zavezl do malé obce Rapotice, kde to všechno
mělo začít.
Poloha srubu kde jsme měli spát byla totiž zaznačena jednou velmi nevýraznou
tečkou na mapě velmi výrazné velikosti a napolo zapomenutými instrukcemi v Cvrčkově
hlavě. Nicméně jsme se nezalekli a vyrazili jsme pěškobusem do Ketkovic, kde se
někteří v hospůdce rovnou naobědvali, neboť jak se říká, přijdou těžké
chvíle. A přišly….
Poté co jsme prošli místy, které jsme ještě znali cesta pokračovala do
neznámých končin, kde nás čekaly i překvapivé zážitky. Asi nejvíc na nás
zapůsobila zřícenina hradu Ketkováku, kterou jsme všichni znali jen z pohledu
svrchu, kdy se jeví asi jako roh zdi o výšce jeden metr a délce dva metry na každou
stranu a je vcelku těžké ji vůbec najít. Při pohledu z údolí se nad námi
najednou rozkládaly několik desítek metrů dlouhé hradby, a celé to mohutně
podporovalo sluníčko, které se odkudsi vykulilo na oblohu. Úža…
Pokračovali jsme neohroženě podél Oslavky se slovy že stačí najít ústí
Chvojnice a jsme v pohodě. To se naštěstí stalo a tak nás dál vedla tahle malá
říčka. Problém byl v tom, že jsme se pomalu blížili k místu kde byla na
mapě tečka a nikde nic. Potom jsme to místo i přešli a pořád nic. Lovci signálu
vyběhli s mobily na kopce, abysme mohli získat přesnější instrukce, ale
operátoři bohužel garantují jen 99 % území pokrytého signálem. My jsme byli
v to zbývajícím procentu. No a protože jsme se tedy nic nedozvěděli a ani
náhodně procházející domorodci nám neporadili, shodli jsme se že popojdeme ještě
kousek proti proudu a složíme naše unavená těla na oblíbené T.O. Sosna. Což
se vzápětí stalo a potom už začalo to, čemu se na trempu říká veget.
Navečer jsme se nejedli, a zakutali se do spacáků v očekávání mrazivé
noci. Ta se ale oproti očekávání nekonala a až na jednu vyjímku nikomu zima nebyla.
Ráno (pokud je 11 hodin ještě ráno) jsme se sbalili a vyrazili na zpáteční cestu.
Po obědě v restauraci, která snad ještě pamatuje husity (v dobrém slova smyslu)
jsme chytli vlak zpátky do nehostinného Brna….